Kapka naděje - 1.díl

21. července 2009 v 22:39 | *KatQa* |  Kapka naděje
Přesunuto z mého blogu.


"Tak Phoebe, nový dům je konečně hotový a my se můžeme zabydlet." řekl táta a usmál se.
"Už se nemůžu dočkat." pronesla jsem suše a ironicky.
"Ale no tak určitě se ti tu bude líbit.
"To fakt určitě bude." setřela jsem tátu. Stejně je to nespravedlivý. Musim bydlet s tou jeho namyšlenou pusinkou a ještě musím opustit dům ve kterém jsem bydlela celý svůj život!
Zachvíli si ke mě stoupla April.
"Myslím, že si to zamiluješ." Ale znělo to spíš jako...Nemysli si, že nám to tu zkazíš, ty mrcho.
Já a táta jsme vešli do prázdné předsíně. April, šla ještě zavolat Amy. Hned jak jsem se ujistila, že je dostatečně daleko, začala jsem ji napodobovat. Vždycky jsme tuhle hru hrály s táto, když jsem byla malá. Napodobovali jsme většinou paní Lesonovou. Pracovala u nás v krámu a byla hrozně nepříjemná na lidi a tak jsme si z ní s tátou vždycky dělali legraci. Chvíli jsem ji napodobovala, ale táta ne.
Nejdříve se zatvářil úplně šokovaně a já vážně nevěděla co mám očekávat. Jestli výprask nebo něco jiného.
Zachvíli, ale řekl:
"Jo tak, ty na ni jen žárlíš, protože mám rád ji, stejně jako tebe. Teď jdi do svého pokoje a podívej se jak se ti bude líbit.
Přišla jsem do svého pokoje a málem jsem leknutím spadla na zem!
Bylo to příšerné. Asi tak od svého narození nesnáším modrou barvu, stejně jako růžovou a oni mi pokoj sladí do modré.Nemyslete si, že jsem rozmazlená, ale jsou jen dvě barvy, které se mi opravdu hnusí a to je růžová a modrá.
Seběhla jsem dolů po schodech. Přešla přes obývák, samozřejmě s modrým kobercem a tyrkysovými tapetami.
Chtěla jsem tátovi říct, že nechci modrý pokoj, ale on měl zřejmě něco lepšího na práci....
Přišla jsem až k nim a jen se na ně dlouho dívala, trvalo jim asi minutu, než si mě všimli a místo toho, aby od sebe vylekaně odskočili, se na mě usmáli a tupě se zeptali, jestli jsem spokojená s novým pokojem. Ucítila jsem neovladatelný vztek.
"A vy jste spokojeni s tímhle gaučem? Já jenom, že ho tak testujete!" odsekla jsem drze.
April vstala z gauče a zadívala se mi do očí.
"Myslím, že by mohl být o něco měkčí." řekla stejným tónem jako já.
Chtěla jsem tátovi říct o tom pokoji, ale oni s na mě podívali s výrazem....vyrušila si nás z našeho vzrušujícího mazlení, tak teď už jdi pryč.
Sklopila jsem hlavu a chtěla říct něco hnusného, ale do očí se mi draly slzy a tak jsem radši utekla do svého pokoje, ale tam mě čekalo další překvapení....

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
Co asi čekalo na Phoebe v pokoji?
Jak velkou náruč bolestí ještě snese?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama